Pohled významného akcionáře ČEZ: Proč je dostavba Temelína nesmysl

Stavba jaderné elektrárny je obecně nesmírně technicky, technologicky komplikovanou, finančně a časově náročnou investicí. Obrovské riziko je spojené s každou, v předešlé větě vyjmenovanou, charakteristikou jednotlivě i dohromady. Doba výstavby se odhaduje minimálně na deset let a v dalších několika letech se musí počítat se zkušebním provozem. K tomu je nutné si uvědomit, že plného výkonu dosáhne nová jaderná elektrárna až po dlouhých letech dolaďování. Z finančního pohledu (cash flow) je po uvedení do provozu jaderná elektrárna „stroj na peníze“ charakterizovaný vysokými odpisy a nízkými provozními náklady. Nicméně vzhledem k výši investice je pro rozumnou návratnost požadována poměrně vysoká prodejní cena elektřiny. Odhad prodejní ceny elektřiny při investici mírně převyšující 200 miliard Kč činí přibližně 65-70 EUR/MWh proti dnešní tržní ceně 42 EUR/MWh.

Ignorance stavu evropské elektroenergetiky
Jako investor a akcionář ČEZ nejsem v žádném případě odpůrcem jaderné energetiky. Naopak, každý investor miluje „stroj na peníze“ nebo alespoň jeho budoucí příslib. Zásadním problémem jsou ale vnější rizika výstavby, která ještě umocňují ta, pro stavbu jaderné elektrárny přirozená (doba, náročnost a cena výstavby). A to je kámen úrazu dnešní doby.

Česká politika podporující Temelín záměrně ignoruje stav elektroenergetiky v Evropě. Evropská elektroenergetika je zcela rozvrácená. Systém emisních povolenek v různých periodách pomalu a nekontrolovatelně krachuje a neplní funkci podpory bezemisních zdrojů, mezi které patří i jaderné elektrárny. Nejasný je budoucí výhled ohledně břidlicového plynu v Evropě, který pozitivně změnil energetiku USA. Možné je otevření cest importu amerického břidlicového plynu do Evropy nebo jeho těžba v Polsku či na Ukrajině.

Současně s tím EU v čele s Německem podporuje prudký rozvoj garantovaných obnovitelných zdrojů energie (OZE) s přednostním přístupem do sítě a vytlačuje tím a ničí evropský trh s elektřinou. V Evropě oprávněně vzniká obava, zda volný trh s elektřinou bude ještě za pár let existovat. Samovolně vznikají první pokusy o regulaci cen silové elektřiny z klasických elektráren (kapacitní platby do ztrátových plynových elektráren v Německu) a to svědčí o opaku. Stručně a jednoduše, sektor, který potřebuje pro bezpečný rozvoj odpovědná rozhodnutí a co nejvíce předvídatelné prostředí na desítky let dopředu, je doslova obklíčen nejistotou.

ČEZ hazarduje: 10 až 25 miliard hodlá do roku 2016 utratit jen za přípravu
I ty největší evropské utility za této situace zcela rozumně ustupují do defenzivy – šetří, divestují, odkládají investice, preferují investice do zajištěných OZE. Jen zcela osamocené Česko v čele s ČEZ chce jít zcela nepochopitelně proti proudu. V této době realizovat tu nejrizikovější investici, na kterou jde v energetice vůbec pomyslet, a to ještě fakticky proti zájmům sousedního Německa, které svými rozhodnutími dominuje formování energetické koncepce v regionu, je nesmírný hazard.

Přitom řešení je jednoduché, přiznat si pravdu, rozhodnutí odložit a počkat, až se situace vyjasní, pokud se tedy v dohledné době vůbec vyjasní. Řešením rozhodně není ani podpis smlouvy v roce 2013 a posunutí rozhodnutí o započetí stavby na rok 2016. Proč vyhazovat z okna 10 až 25 miliard Kč (náklady na přípravu do roku 2016, které by ČEZ musel zaplatit, i pokud by se Temelín nakonec nestavěl), když jsou tu poměrně silné argumenty, které takovému řešení nenahrávají? Stále více se ukazuje, že model jednotných pravidel pro celou evropskou elektroenergetiku je kvůli zásadním rozdílům v založení národních energetik těžko funkční a Evropu v tomto směru čeká směrem ke schůdnému řešení o dost delší cesta, než jsou tři roky.

Garance? Pak byl tedy špatně vypsaný tendr
Pak existuje ještě jeden silný argument, který odporuje tomuto polovičnímu řešení, ke kterému se nově upíná management ČEZ i česká vláda. V případě, že ČR bude požadovat záruky pro dostavbu Temelína formou garance prodejní ceny a jejich schválení Evropskou komisí, což svorně potvrzují už všichni, tak je nutné vzít v úvahu fakt, že celý tendr je z tohoto pohledu velmi pravděpodobně vypsán úplně špatně a šance na získání souhlasu ke garancím může skončit velmi rychle.

Tendr na dostavbu Temelína měla totiž po vzoru Britů vypsat přímo česká vláda a nikoli ČEZ. Britové, kteří už delší dobu vyjednávají s Evropskou komisí obecnou podporu výstavby jaderných elektráren na svém území, žádají schválení podpory obecně a teprve následně vyberou provozovatele zařízení s již schválenou garantovanou prodejní cenou elektřiny. U nás je o provozovateli rozhodnuto od začátku a v takovém případě by neměla podpora přicházet do úvahy, protože jde od začátku o zvýhodňování jednoho účastníka trhu před jinými.

Finanční kondici ČEZ srážejí špatné obchody, ziskovost bude stále nižší
Otázkou je také finanční zvladatelnost této investice pro samotný ČEZ. Finanční kondice ČEZ se ještě před pár lety zdála neotřesitelná, dnes je ale vše jinak. Opakující se špatné obchody, které stojí ČEZ každoročně okolo deseti procent zisku a tragické řízení středně i dlouhodobé strategie společnosti za netečného přihlížení největšího akcionáře, tj. státu, které dostává společnost do pozice otloukánka na českém trhu, z jehož majetku si každý bere, co potřebuje (na čem se dá snadno a rychle vydělat), jeho pozici přirozeně značně oslabuje. K tomu, když připočteme pokles cen elektřiny, není pochyb, že ziskovost ČEZ se bude v dalších letech dále snižovat. Společnost ČEZ to pocítí částečně v roce 2014 a naplno pak od roku 2015. S tím, jak bude klesat zisk, se ale také začne snižovat potenciál bezpečného zadlužení a tvorba vlastního volného cash flow ČEZ.

Partner výstavby v nedohlednu
Pokud nemá ČEZ na dostavbu Temelína sám, pak tedy s kým do toho jít? Partnera ale těžko získá. Kdo z evropských energetických gigantů by se do takového dobrodružství s ČEZ pustil? Odpověď je jednoduchá: Nikdo, je to příliš velké riziko. Není žádným tajemstvím, že i v Británii, která se v Česku často cituje jako vzor, postupně odstupují ze záměru stavět nebo podílet se na stavbě jádra další a další společnosti. Po německých koncernech E.ON a RWE tentokrát i domácí Centrica, největší dodavatel elektřiny domácnostem ve Spojeném království. I v Británii jsou snahy o dostavbu jaderných elektráren na hraně přežití a důvody jsou podobné – nestabilita prostředí a vysoké investiční náklady, které díky délce výstavby podstatně navyšují rizika. Přitom britský trh s elektřinou je ve výrazně lepší kondici než ten středoevropský, ovlivněný energetickou politikou Německa s více než 60.000 MW solárních a větrných elektráren představujících už dnes 22 procent německé výroby elektřiny.

Ještě větší hlupáci, než jsme si mysleli?
Pokud si člověk znalý energetiky všechna tato fakta připustí a zváží, musí logicky uznat, že aktuální rozhodnutí o jedné z nejnáročnějších investic v celé Evropě v současné nestabilní době je mimořádný hazard. Ano, stát může přenést část či většinu finančních rizik dostavby nové jaderné elektrárny na daňového poplatníka či spotřebitele elektřiny skrze garance prodejní ceny elektřiny, jako to udělal i u OZE, ale to snad nemůže být ani myšleno vážně a zcela seriózně. Výsledek takové politiky u podstatně méně rizikových a jednodušších OZE v ČR je zřetelný a řadí v tomto směru Čechy s náklady na OZE na 1 MW výkonu mezi největší „hlupáky“ Evropy.

Další otázkou je, zda pro veřejnou podporu dostavby Temelína existuje veřejný zájem, tedy zda vůbec taková podpora bude na české nebo evropské úrovni průchodná. Může se totiž ukázat, že zase tak nutně novou jadernou elektrárnu nebo jiný výkon v příštím desetiletí ČR nepotřebuje. A pokud to bude nutné kolem roku 2030, má ČR dost času na rozhodnutí, a není tedy důvod podepisovat smlouvu na dostavbu jaderné elektrárny Temelín v roce 2013.

Argumenty jsou jasné
1) ČR v posledních dvou letech exportovala 17 TWh elektřiny, což je více než současná výroba již fungujících bloků Temelína (15 TWh). V žádném případě nejde o krátkodobý trend. Naopak tento stav trvá s menšími výkyvy od spuštění Temelína, tedy deset let a bude trvat i nadále.

2) Za předpokladu trvale nízkých cen emisních povolenek nebo krachu tohoto trhu se vyplatí investovat do prodloužení životnosti některých stávajících lignitových elektráren, to znamená prodloužení životnosti s maximálním a šetrným využitím stávajících zásob uhlí.

3) Spotřeba elektřiny neporoste tak rychle, jak se doposud předpokládalo, díky úsporám drobných spotřebitelů a EU motivované zvyšování energetické efektivnosti průmyslu. Opak může být pravdou a spotřeba může v následujících letech stagnovat popřípadě i klesat. I průmyslové země EU nastupují v této oblasti do nového trendu, kdy se odděluje závislost spotřeby elektřiny na růstu HDP. Například vloni německá ekonomika rostla o 0,7 % ale spotřeba elektřiny klesla o 1,4 %.

4) V EU (později ale i v ČR) dále poroste výkon OZE, a to tak rychle, jak půjde dopředu jejich technologický vývoj. Už dnes je jasné, že například větrné elektrárny instalované ve vhodných geografických podmínkách se ekonomicky dostávají do situace, kdy mohou fungovat v tržních podmínkách bez nutnosti garantovaných výkupních cen.

5) Evropský trend vývoje ukazuje spíš na podporu menších lokálních zdrojů posilující decentralizaci výroby elektřiny i tepla, než na pokračování stavby a provozování velkých zdrojů.

6) V případě nutnosti stále existuje v ČR veliký potenciál relativně rychle a výrazně levněji a dobře velikostně diverzifikovatelných plynových zdrojů, než je jádro.

Sázka na jednu kartu proti pravidlům diverzifikace
Kromě toho všeho jsem si jist, že odpovědný hospodář by měl respektovat základní investiční pravidla – diverzifikace a rentabilita. Domnívám se, že dostavba Temelína za současných externích podmínek a za předpokladu započetí stavby v roce 2016 nerespektuje ani jednu z těchto nutných podmínek. Hazard ČR, potažmo ČEZ jako jediného investora do nového jádra uprostřed Evropy, odporuje základním pravidlům diverzifikace, to jest rozložení rizika proti sázce na jedinou kartu. Jen pro představu: přibližně za 30 až 35 procent očekávané investice do dostavby Temelína se dá pořídit obdobný instalovaný výkon plynových elektráren. Jejich stavba je výrazně rychlejší než u jádra, jejich rozvoj se tak dá diverzifikovat v čase i velikostí výkonu dle potřeb a vývoje na trhu. Pokud chce stát garantovat jadernou energetiku z kapes daňových poplatníků, nic mu nebrání obdobně zasáhnout i u jiných zdrojů, pokud by to bylo nutné.

Počeradské memento a jiná varování
Varováním pro dostavbu Temelína v těžko predikovatelných podmínkách na energetickém trhu nechť je stavba nové plynové elektrárny Počerady o výkonu 840 MW, do které ČEZ investoval v posledních čtyřech letech přes 20 miliard korun. Ačkoli před pár lety tato investice vypadala jako velmi nadějná, ani ne po čtyřech letech půjde po jejím spuštění v polovině letošního roku o ekonomický propadák. A to ještě za situace, kdy pojede s velkou pravděpodobností jen na třicet procent svého výkonu. Na rychlou změnu podmínek na trhu s elektřinou doplatí ČEZ nejen provozováním prozatím neefektivní investice, ale již v roce 2013 „velkou“ ztrátou z přecenění dvouletého kontraktu na dodávky plynu.

Technologicky je varováním zase modernizace uhelné elektrárny Ledvice směrem k nejvyspělejší technologii spalování uhlí, jež se ČEZ rozpadá pod rukama a dokončení této investice se proti původním předpokladům značně prodlužuje.

Stát, tedy rozhodující akcionář a vlastník ČEZ, by měl při zvážení všech výše uvedených argumentů nezodpovědné šílenství dostavby Temelína zastavit, dokud je čas, a začít přemýšlet o možné náhradní strategii. ČR není ani tak ekonomicky silná, ani nemá v EU tak silnou pozici, aby mohla vsadit na jedinou kartu. Toto není cesta, jak podpořit český průmysl.

Varováním pro dostavbu Temelína nechť je i průběžná situace u jediných dvou jaderných elektráren aktuálně stavěných v EU shodou okolností vždy francouzsko-německým konsorciem Areva-Siemens. Oba projekty se výrazně prodražují a jejich stavba se značně prodlužuje. Dokončení finského Olkiluoto 3 bylo v těchto dnech znovu odloženo. Tentokrát z roku 2014 na rok 2016, a to měl být tento reaktor podle původních plánů spuštěn v roce 2009. Původní předpoklady investičních nákladů už se zdvojnásobily.

Souvislost s kauzou I & C Energo
Už vůbec nechci přemýšlet o tom, že hnacím motorem snahy současné politické garnitury a managementu ČEZ o uzavření smlouvy na dostavbu Temelína ještě v tomto volebním období, a navíc ověnčené garancemi z peněženek daňových poplatníků a spotřebitelů elektřiny obecně, by mohlo být dění kolem z ČEZ záhadně ztracené a náhodně na Temelíně zainteresované společnosti I&C Energo, které podrobně popsal web motejlek.com. Vyloučit to ale úplně nejde. Už jednou se něco podobného v této zemi stalo v případě OZE, a škody jsou nehorázné. Dříve, než bude vláda rozhodovat o garancích pro jadernou elektrárnu Temelín, je na čase detailně vyšetřit, za jakých podmínek a od koho ČEZ nakoupil přes 100 MW solárních elektráren v roce 2010. Možná, že právě tady se skrývá odpověď na otázku, z jakých důvodů politici dali svou nečinností vzniknout solárnímu boomu, který přijde české poplatníky v následujících letech na stovky miliard korun.
Michal Šnobr

P.S.
Než jsem to dopsal, vyskočil další argument. Rakousko si na jaderné elektrárny stěžuje u Evropské komise z důvodu nedovolené podpory. Jádrem stížnosti jsou nízké náklady na pojištění u jaderných elektráren. Tentokrát to vůbec není slabý argument, ale těžko lze takto zastavit provoz všech, v současnosti provozovaných jaderných elektráren. Nicméně, pro ty nové, by to byla rána.
-mš-

Předcházející článek

Nové podnikání Romana Janouška. Pustil se do finančních služeb

Následující článek

Vítězové kvízu číslo XXIII o půlroční předplatné motejlek.com