Nebezpečná firma GiTy z Belize

Uchází se o miliardové zakázky, obchoduje s armádou, ministerstvy. Firmu GiTy s takto širokým záběrem přitom vlastní podle dostupných dokumentů dvě skořápkové firmičky ze středoamerického Belize, ráje schieberů z celého světa.

Na konci loňského roku se uskutečnil na první pohled vcelku nevýznamný tendr za pár milionů korun pro společnost ČEZ ICT Services, jednu z dcer skupiny ČEZ. Mnoho skutečností nasvědčovalo, že vítěz je dopředu daný. Například nerealistické dodací lhůty zařízení, svědčící o tom, že případný vítěz tendru už musel mít předjednané kontrakty. Zasvěcení tvrdí, že se dlouho dopředu mluvilo o jediné firmě, GiTy. Ta skutečně vyhrála, ovšem její příběh stojí za důkladnější pohled než jen přezkoumání její úlohy v malém tendru ČEZ. Čile obchoduje nejen s tímto polostátním gigantem, ale i mnoha jinými podniky a státními úřady. Figuruje například mezi zájemci o sedmimiliardovou zakázku ministerstva vnitra na vytvoření komunikační infrastruktury veřejné správy. Tendr byl ale napaden některými firmami a ministerstvo ho na konci loňského roku pozastavilo.

Firma má za sebou bohatou historii v oblasti komunikačních technologií. Vybudovali ji manželé Valentin a Olga Gristlovi a dařilo se jí tak dobře, že se svého času s frimou Orange dokonce ucházela o licenci na mobilního operátora. Jenže skvělé časy odezněly, v roce 2007 ji zachránil od velkých potíží až vstup investiční skupiny Arca Capital. Bylo jasné, že firma s dobrým jménem, ale špatnými výsledky, půjde po restrukturalizaci do prodeje.

Kupec se v roce 2009 našel, jenže byl velmi překvapivý: v IT a komunikační sféře zcela neznámá společnost JVS Group. Čas dal za pravdu spekulacím, že šlo jen o nastrčeného koně, na jehož hřbetě se GiTy postupně přehoupla k jiným vlastníkům.

Ve firmě se nejdříve objevila dvě nová jména Radek Křivánek a Dan Jež, šlo ovšem pouze o prostředníky. V září 2010 svolali jako jediní dva akcionáři valnou hromadu, která schválila přejmenování JVS Group na GiTy Group. Pak z firmy zmizeli do Gating Services, odštěpené od GiTy. To vypadá jako slušná odměna za účast a firma je kapitolou samou pro sebe, věnuje se podobnému byznysu jako GiTy a s nulovou zkušeností a minimálním profesionálním zázemím si už stihla přičuchnout k zakázkám v České televizi, v pražském Dopravním podniku, pražské Technické správě komunikací nebo v Nemocnici na Homolce.

V GiTy Group se mezitím jediným akcionářem stala společnost Whyte Finance Ltd. s poštovní schránkou v Londýně. Kdo přesně za ní stojí, už zjistit nelze. Jejími jedinými akcionáři jsou totiž podle posledních dostupných údajů půl na půl dvě firmy ze středoamerického Belize Hawick International S.A. a Shearings Company Limited. A jak známo, Belize je stát s vůbec nejpříznivějšími podmínkami pro zakládání offshore společností. Kromě nulových daní je zde pro schiebery z celého světa lákavá zcela skrytá identita akcionářů. Akcie zdejších „shell companies“ (skořápkových firem) nenesou jména vlastníků, jejich držitelé nemohou být dohledatelní v žádném veřejném záznamu. Ředitel neboli jednatel nemusí být z Belize a tak dále. Je jasné, že důvěryhodnost takových firem je v celém světě velmi nízká.

A tady je největší problém GiTy. Tato společnost se totiž účastní zakázek, kde je podmínkou bezpečnostní prověrka. Proto jsou mezi jejími klienty ministerstva, strategické podniky či armáda. A GiTy prověrku má, dokonce na vyšší stupeň TAJNÉ, platnou až do roku 2017.

Stačí ovšem pohled do zákona o ochraně utajovaných skutečností a o bezpečnostní způsobilosti, aby bylo jasné, že tady něco nehraje. Jeho osmnáctý paragraf říká, že firma, která nemá dohledatelné majitele akcií, představuje bezpečnostní riziko.

Z toho vyplývá, že GiTy drží bezpečnostní prověrku neoprávněně.

O skutečném majiteli společnosti se dá pouze spekulovat. Různé indicie ovšem vedou jen ke dvěma fyzickým osobám. motejlek.com obě jména zná. K jejich zveřejnění přistoupí, až bude mít ještě více důkazů o jejich angažovanosti. Jde o veřejně velmi známé osoby.
-pes-

Předcházející článek

Australská premiérka je tvrdá žena

Následující článek

Radomír Kolařík: Já jsem GiTy