Cesta mořeplavce Tomka: tentokrát na Los Testigos a Bonaire

Vyplutí – Trinidad 3.3. 2010 v 11 hod trinidadského času = 15 hod GMT (global maritime time) – za odlivu – to je nejlepší čas k opuštění ostrova, z důvodu výrazné úspory času a energií, díky využití odlivových proudů. Jen pro zajímavost: proudy zde mohou dosahovat až 2 uzlů = jachta průměrně jede tak 6 uzlů, takže když přidáte 2 uzly k dobru, přidáte o třetinu.

Ačkoli jsou Los Testigos severozápadně od Trinidadu, vyrazili jsme směrem na sever, směr Grenada. Čistě z bezpečnostních důvodů. Oblast venezuelských břehů okolo Trinidadu je nejhrůznějším pirátským místem pro jachtaře. Je to zde pro jachty horší než Somálsko, a je známo poměrně dost případů napadení jachty piráty. Většinou se jedná o současné či vysloužilé rybáře, kteří atakují jachty na pirogách, vybavených silným motorem.

Hugo Chávez každému muži ve Venezuele živícím se rybolovem = téměř každý na pobřeží, daroval lodní motor Yamaha. Takže pro piráty není problém jachtu dohonit, vyplenit a odjet. Navíc Hugo údajně nepřímo k těmto “protiimperialistickým” činům vybízí ve svých projevech. Proč by oni měli být tak bohatí a my ne???? Nemají naštěstí radar, a je pro ně poměrně složité jet dále než 40 či 50 mil od pobřeží.

Úvodní kamufláž pomáhá, neboť při sledování odjíždějící lodě mají piráti mylnou představu o směru jízdy a tak jachtu, která při odpluti z dohledu břehu změní směr, ztratí.

Takže odplutí směr Grenada ve snaze dostat se na rovnoběžku protínající ostrovy Los Testigos a mást tak “potenciálního nepřítele”, na úrovni Los Testigos změna směru čistě na západ přímo na ostrovy Los Testigos.

Díky velmi příjemným 20 až 25 uzlovým větrům (ideální pro jachtaře), které vanuly zezadu (klidná jízda na zadní vítr bez náklonu se spinakerovým pnem) a s, v této oblasti, častými silnými proudy (2 až 3 uzle) tekoucími naším směrem, bylo největší starostí, jak loď zbrzdit, abychom nepřijeli na Los Testigos za tmy. Refování (stahování) plachet na co nejmenší plochu, aby loď jela co nejpomaleji, ale ještě byla v proudech řiditelná kormidlem (je třeba, aby byl pohyb lodi rychlejší oproti vodě = loď jela rychleji než tečou proudy), bylo naším největším problémem. Poměrně příjemný a pro jachtaře nezvyklý jev.

Na Los Testigos jsme připluli ráno 4.3. okolo osmé hodiny místního času = cca 12 hodin GMT. Plavba 110 mil trvala tedy okolo 20 hodin.

Los Testigos
Nádherné ostrovy, patřící Venezuele. Odhadem je to zhruba 8 malých ostrůvků, na nichž žije cca 160 obyvatel. Živí se téměř výlučně rybolovem. Žijí ve dvou vesničkách na dvou ostrovech, ostatní ostrovy jsou neobydlené. Úlovky prodávají na pobřeží asi 40 námořních mil vzdálené Venezuely. Lidé jsou zde neuvěřitelně přátelští, neustále se smějící, mluvící ale pouze španělsky.

Na ostrově je malá škola a úředník, který dává jachtám povolení k maximálně dvoudenní zastávce. Voda je nádherně čistá, nevídaně bohatá na život. Díky studeným mořským proudům, je zde voda studenější než na východních karibských ostrovech. Studenější voda znamená voda bohatší na kyslík. Voda bohatší na kyslík, znamená vodu bohatší na plankton. A voda bohatší na plankton, znamená vodu bohatší na vše ostatní živé …
Bohatost na plankton se nejsnáze pozná v noci, když od jachty se valí kromě přídí rozražené vody, doslova žluté, svítící tečky = plankton. Projede-li kolem vás v těchto vodách delfín, či velryba, vypadá v noci doslova jako DUCH. Velké svítící těleso plížící se vedle vás, které občas silně zafuní. Nádherný pohled.

Voda je zde odhadem na plankton skoro stejně bohatá, jako v severnější části Atlantiku kolem Azorských ostrovu. Ty patří mezi opravdu bohaté oblasti, a proto je tam tolik velryb, delfínů a jiných velkých ryb, nacházejících na Azorách dostatek potravy. Rozhodně se to nedá říci o ostatních východních ostrovech Karibiku, kde je voda nádherně modrá a teplá, ale proto ne tak bohatá na živiny (tuňáka ale na udici chytnete všude).

Po dvou dnech jsme se vydali na plavbu směr Bonaire, kurz reálný 275 stupňů.

Plavba byla mnohem delší, oproti cestě na Los Testigos. Bylo málo větru a proudy žádné. Druhy den jsme dokonce kvůli bezvětří asi 7 hodin stáli. V takovém případě je parádní využít čas na koupání okolo lodi. Super pocit, skočit do vody a mít pod sebou 2,5 km hloubky. Navíc ten pocit, že jste na území nikoho, oceán nikomu nepatří.

Díky české vlajce je naše loď oficiálně územím České republiky, tedy pokud je v mezinárodních vodách. Obecně dále než 12 mil od pobřeží. Platí na ní české zákony. Kapitán dokonce může v jistých případech oddávat a pohřbívat a to vše v souladu s českými zákony. Opustíte-li vsak v těchto vodách loď, jste na území nikoho. Zvláštní pocit. Rozhodně zajímavý.

Pozor, nikdy není radno se koupat nepřivázán lanem k lodi. Platí totiž, že nikdy nevíte, kdy se rozfouká. A i slabý vítr dokáže loď bez plachet sunout takovou rychlosti, že ji nedoplavete, a to je skutečně hloupá smrt. Nicméně velmi častá. Mezi nejčastější úmrtí na oceánu patří úmrtí z důvodu srážky lodi s velrybou, plujícím kontejnerem, vypadnutím přes palubu (na oceánu smrt téměř jistá, zejména pokud se jede jen ve dvou) a nebo, že se jdete vykoupat. Neznalci naskáčí do vody při bezvětří všichni. Jakmile přijde první poryv větru, loď jim prostě ufoukne. Je to hlavní věc, kterou zkušený lektor řekne na začátku všem začínajícím jachtařům. Je smutné topit se a dívat, jak vám vaše loď odplouvá.

Bonaire
Na Bonaire, potápěčský ráj patřící pod ochranu UNESCO, jsme dopluli 9.3. 2010 v ranních hodinách. Ostrov patří k Holandským Antilám a má cca 12 500 obyvatel. Hlavním průmyslem je zde potápění a zpracování soli.

Je tady nádherná voda, nesmí se tu ale kvůli korálům kotvit, jen stát za 10 USD na den na předem připravených bójkách. Ceny jsou mírně vyšší než na Trinidadu, ale dá se to snést. Ceny v supermarketu cca stejné jako v ČR. Něco dražší, něco levnější, ale Čech zde vyžije za stejné peníze. Prostě koloniální, evropsky styl. Příjemní lidé, příjemní úředníci.

Za jménem ostrova neopomenou místní vždy přidat: Divers paradise. Ještě jsme to nestihli vyzkoušet, ale podle všeho to bude pravda.

Pěkný den všem z Bonaire, Ondra Tomek

Vysvětlivky:
rychlost námořníci počítají v uzlech. 1 uzel = 1 námořní míli za hodinu
1 námořní míle = cca 1,8 km
1 uzel = 1,8 km/h
Průměrná cestovní rychlost Moomina je cca 6,5 uzlů = 6,5 x 1,8 = 11,7 km/h. Je to takový průměr, na svou velikost je Moomin ale spise pomalejší cruiser. Díky své tonáži.
Obecně platí, že čím delší loď, tím je rychlejší. Obecný vzorec rychlosti lodě je 1,4 x (druha odmocnina z délky lodě na vodorysce ve stopách). Takže Moomin má 51 stop celkovou délku (poměrně velká loď), ale díky své konstrukci jako spolehlivý cruiser do opravdu špatného počasí, má vodorysku (délku, která je ve vodě) ke své délce menší = cca 42 stop (zavodni lodě by měly přes 50 stop). Takže naše konstrukční rychlost za ideálního stavu je 1,4 x (druha odmocnina z 42) = cca 9 uzlů = cca 16 km/h. Ale to je konstrukční výpočet v praxi téměř nedostižný.

Svět tedy poznávám z paluby rychlostí okolo 8 až 10 km/h. Když to srovnám, jak mi běžel svět pohledem z okna internetové firmy, výrazně jsem zpomalil, asi jako z F1 na bicykl. Paráda.