MotejlekSkocdopole.com

Dnes se znovu před pražským městským soudem otevírá rozporuplná kauza Oleo Chemical. Jejím zatím jediným výsledkem je rozvrat této společnosti, která kdysi porodila zlaté vejce – výrobu druhé generace biopaliv, produktu z odvětví, jemuž jinak v Česku dominuje Agrofert ministra financí Andreje Babiše. Továrny po zkrachovalém Oleu se ujala v roce 2013 firma Temperatior a přivedla ji k prosperitě. Teď čelí enormnímu tlaku ze strany úřadů, které spadají pod Babišův vliv.

Skoro čtyři tisíce tun takzvaného biopaliva druhé generace (z živočišných tuků) vyrobí měsíčně liberecká fabrika, dnes provozovaná společností Temperatior slezského byznysmena Grzegorze Hóty. To je značný nárůst produktivity oproti roku 2013, kdy továrnu převzala po krachující, externím tlakem a akcionářským sporem paralyzované společnosti Oleo Chemical (více v minulých článcích na motejlek.com). Firma investovala do obnovy a modernizace výroby stovky milionů korun, postupně se dostává do černých čísel, a to přesto, že v Česku kvůli legislativě, nastavené ve prospěch první – řepkové – generace paliv, nemá její produkce odbyt. Masivními odběrateli jsou ale velké světové korporace jako Vitol, Louis Dreyfus nebo Gunvor.

Znovu rozjetý byznys je teď znovu ohrožený. Paradoxně ze strany státu, který by měl usilovat o to, aby paliva druhé generace postupně vytlačila v souladu s evropskou legislativou své řepkové předchůdce. Zejména ze strany Správce daně, Celní správy, ale i České inspekce životního prostředí roste vůči Temperatioru tlak, který už dosahuje parametrů šikany.

Jen za posledních několik měsíců se ve firmě z těchto institucí vystřídalo pět hloubkových kontrol. Hlavně v případě Správce daně jde o mimořádný rozsah kontrol až do stokorunových položek. Opakovaně jsou požadovány detailní informace buď porušující advokátní tajemství, nebo mířící k získání unikátního know-how. To vše s velmi krátkými lhůtami k doložení dokumentů. Jde se do detailů nad rámec kontrolních hlášení i za uplynulá období až k počátku výroby s výčtem všech dodavatelů a odběratelů a objemů dodávek, opakované předkládání listin a prokazování nákladů.

Případné budoucí pohledávky státu z daní jsou přitom zajištěny složením jistot, a to do výše 120 % možné pohledávky. Přesto stát neustále požaduje podklady k prokázání ekonomické stability a spolehlivosti. Při sebemenším podezření pak hrozí zavření daňového skladu, což by pro Temperatior znamenalo konec výroby.

Tlak se zvyšuje s tím, jak se blíží rok 2017. Od příštího roku už nebude za současného „řepkového“ stavu biopaliv v ČR možné plnění závazné úspory při generování CO2 v souladu s legislativou EU. Jestliže Česko do té doby zničí svého jediného výrobce ekologicky šetrnějších a ekonomicky výhodnějších biopaliv, bude mít pro porušení limitů alespoň výmluvu, že nemá k řepce alternativu. Že se pak zjeví „zachránce“ Agrofert, který konečně zkrachovalou továrnu, o níž v minulosti prokazatelně stál, převezme, je samozřejmě pouhou spekulací.
-pes-